Někdo nadává proto, aby urazil své okolí. Jiný tím neutralizuje svůj hněv. Jak ale nyní zjistili britští experti, nadávky - aniž si to pořádně uvědomujeme – nám ulevují od bolesti.

Zřejmě každý se už jednou pořádně uhodil kladívkem do prstu. Bezprostřední reakce byla u většiny postižených zřejmá stejná: člověk zatají bolestí dech a začne mávat prsty ve vzduchu. Někteří lidé přitom ale zaklejí. Dělají dobře. Prst, který nechali pod kladívkem, je tolik nebolí. Mohou za to speciální procedury probíhající v našem mozku.

Klením si člověk ulevuje od nepaměti a od nepaměti také platí, že si tak pomáhá především emocionálně, protože tím uvolňuje nahromaděnou agresivitu. Skupina britských psychologů teď přišla s teorií, že nadávání snižuje bolest, kterou člověk pociťuje.

Při pokusu, který uskutečnil tým Richarda Stephense z univerzity v Keele v severoanglickém hrabství Staffordshire, strčila nejdříve skupina sedmašedesáti studentů na dobu tří minut ruku do vody odpovídající pokojové teplotě. V další fázi pokusu se měli studenti snažit udržet ruku ve vodě těsně nad bodem mrazu tak dlouho, jak to jenom dokázali. Přitom si směli ulevovat pěti nadávkami, které by použili poté, co si skřípnou ve dveřích prst. V závěrečné fázi testu měli s rukou ponořenou ve stejně mrazivé vodě opakovat pětici slov označujících stůl.

Ukázalo se, že nadávající studenti udrželi ruku ve vodě v průměru asi o čtyřicet vteřin déle, než ve chvíli, kdy nekleli, přičemž u dívek se zvýšil srdeční tep výrazněji než u jejich mužských protějšků a překonat bolest jim činilo menší potíže.

Jak známo muži mají vyšší práh bolesti, ale hůře ji snášejí, ženy vnímají vše silněji, ale více vydrží. Jinak řečeno ženy se bojí vice, konečný účinek je však takový, že se chovají statečněji než muži.

„Nadávka je natolik běžnou reakcí na bolest, že prostě musí existovat nějaký důvod, proč se takto chováme,“ vysvětlil počáteční motiv celého pokusu Stephens. Jeho výsledky uveřejnil v posledním čísle časopisu NeuroReport, jenž vychází v Londýně.

Nadávky uvolňuje pravá hemisféra mozku

Stephensův tým zatím nedokáže popsat mechanismus, na základě kterého nadávání tiší bolest, britským vědcům je však zřejmé, že v celém procesu hrají hlavní roli emoční centra ukrytá hluboko v lidském mozku. Zatímco normální výrazivo je uloženo v mozkové kůře levé mozkové hemisféry, nadávky uvolňují struktury uvnitř pravé hemisféry.

Jednou z nich je amygdala, velký shluk neuronů ve tvaru mandle, odpovědný za naše bezprostřední reakce na hrozící nebezpečí. Když se amygdala aktivuje, zrychluje se nám tep a bolest vnímá člověk méně intenzivně, než v klidovém stavu.

Takovýto proces probíhal i v mozku nadávajících studentů zapojených do pokusu v Keele.

Tým dr. Stephense samozřejmě neobjevil Ameriku. Jak zní staré německé úsloví, lepší je občas vybuchnout, než ustavičně ve svém nitru doutnat.

Psychologové ovšem upozorňují na fakt, že příliš mnoho nadávek, navíc pravidelně opakovaných ve chvílích stresu může mít kontraproduktivní účinek. Nadávka totiž postupem času může ztratit svou emocionální náplň. A v souladu se závěry studie Stephensonova týmu i svůj paliativní náboj.